Zvony - Zrní

Celý den trmácel se polem

vysokou trávou

Putoval za tajemstvím v kopcích

v šeptání modřínových větví

Kostelní světlo mezi stromy

jak lesní slova pevný sloupy kmenů stojí

Sivou bránou vešel dovnitř

malinovým proutím

Zpomaloval až zůstal klidně stát

v tom porozuměl náhle řeči zvířat

Lehce, jak prachový peří

kývání větví, slova do sebe se skládají

Stál pak tiše v srdci lesa

celým lesem dýchal

Sám je tou pravdou kterou hledal

pak na něj shora voda padá

Rozkládá svoje první větve

kůže je kůrou, oči jsou dokořán

Toho, kdo mezi stromy vstoupil

Sám sebe se pochopil

Он спотыкался по полю весь день

высокая трава

Он бродил за секретами по холмам

в шепчущихся лиственничных ветвях

Церковный свет между деревьями

как стоят лесные слова твердые столбы стволов

Он вошел через серые ворота

малиновый плетеный

Он замедлился, пока не остановился

он вдруг понял язык животных

Легко, как пуховое перо

качая ветки, слова вместе

Затем он тихо стоял в сердце леса

он дышал через лес

Он сам и есть истина, которую он искал

потом вода падает на него сверху

Он разлагает свои первые ветви

кожа кора, глаза широко открыты

Тот, кто вошел в деревья

Он понял себя