The Funeral of Existence - Inferno

Gematrický hymnus končí v černé síni vášně.

Tetragrammaton se rozpadá v sutinách smrti.

Subatomární chaos vítězí v momentu milosti,

lebeční mok zaplavuje svět dvojí prázdnotou.

Lymfatická perverze zrodí další formu pekla — chór mrtvých.

Ze zvratků vzejde nový čas bolesti a světlo pohasne.

Další rozptyl kosmické radiace skrývá hlubokou propast,

ticho bohů.

Černý granit stoupá,

anihilován v úžasnou katarzi zla,

cyklus je zvrácen.

Hrdý Sefirot znovu padne, zavládne mráz

přelévaje běh jsoucna, do cyklu zkázy.

Uroboros je sťat v nešťastné hodině slávy,

vertikální spára dýchá, svět mění tvar… Vše hoří!

Dvanáctihran protne ticho a rozloží se v mráz,

vytváří sílící třetí oko vědomí.

Krystalicky nečisté Já probodává srdce

a vyschlá koryta řek vedou do moří,

schody stvořené pro boha směřují všemi směry,

žíly a tkáň pulzují smrtí k nicotě.

Princip se utváří v děloze času.