1938 - Daniel Landa

Nesmí spustit z očí silnici.

Prst na spouští, hlídá hranici.

Přesně tak, jak řekl velitel:

vyčkávat až přijde nepřítel.

Zbraně chladí v rukou víc než led,

potom přišel rozkaz nestřílet.

Pořádně to chlapy změní, když opouštěj opevnění.

Když se slavná vlajka smutně z žerdě spouští.

Polož zbraň! Odejdi pryč!

Hlavu si chraň! Odevzdej klíč!

Páteře se bortí - totiž muž sám sobě neodpouští.

Zlost a rozkousanej ret,

nahmatal krabičku cigaret.

Poprvé a na vždy už se vzdal.

Dneska na posledy rovně stál.

Pořádně to chlapy změní, když opouštěj opevnění.

Když se slavná vlajka smutně z žerdě spouští.

Polož zbraň! Odejdi pryč!

Hlavu si chraň! Odevzdej klíč!

Páteře se bortí - totiž muž sám sobě neodpouští.

Vypuštěn, jak fotbalovej míč,

odchází tak trapně z hranic pryč.

Pro slzy už skoro nevidí.

Habešanům marně závidí.

Nejde to skousnout, jen tak tiše stát,

bez náznaku obrany nechat se fackovat.

Pořádně to chlapy změní, když opouštěj opevnění.

Když se slavná vlajka smutně z žerdě spouští.

Polož zbraň! Odejdi pryč!

Hlavu si chraň! Odevzdej klíč!

Páteře se bortí - totiž muž sám sobě neodpouští.

Ze železa stal se potom sliz

a záletník tak dostal syfilis.

Hrdina se před zrcadlem lek,

včera na souseda něco řek …